Gratulujeme Honzovi Zemaníkovi k prvnímu místu na pravděpodobně nejnáročnějším běžeckém závodu v ČR, který společně s obhájcem titulu Stanislavem Najvertem zvládl zdolat v čase 12:02:39 hod. Řeč je o Beskydské Sedmičce, extrémním závodu konajícím se v Moravsko-Slezských Beskydech, který měří téměř 100 km a má převýšení přes 5000 m. Krásný závěr sezóny! Jsme rádi, že Honzovi k vítězství pomohly i naše Lifebarky.
Jaké to je vyhrát Beskydskou Sedmičku? A jak ses vypořádal s tím, že poběžíš s trojnásobným vítězem tohoto závodu?
Samozřejmě, vítězné pocity jsou skvělé, bylo to jak fyzicky, tak i psychicky hodně náročné, navíc se běželo ve dvojici a o to větší byla zodpovědnost. Se Standou už se pár let známe, v průběhu roku spolu občas i trénujeme, a tak nějak víme, co od sebe čekat. Týmový závod je právě o tom, že se parťáci znají a jsem moc rád, že se nám to se Standou povedlo dotáhnout do vítězného konce.
Víme o tobě, že tvoje hlavní disciplína jsou spíše horské maratony, tedy vzdálenosti okolo 40 km v horském terénu. Tohle je přece jen trochu jiný závod. Co tě vedlo k myšlence přihlásit se na B7 a jak ses na tento závod připravoval?
Jasně, poslední asi tři roky se zaměřuji především na horské maratony, dlouhé ultra závody mi však nejsou cizí. Mám už za sebou myslím pěknou řádku ultra-trailů a extrémních vytrvalostních závodů. Úspěch na B7 mi v mé "sbírce" úspěchů tak nějak chyběl a hlavně od příštího roku, by to měl být závod jednotlivců. Týmové závody mám rád, a tak to byla možná poslední příležitost, si to v tomto formátu zaběhnout. Příprava na tyhle závody je náročná a určitě to není otázka posledních dvou měsíců před závodem, trvá v podstatě celý život. Sezona byla náročná, upřímně jsem se nějak speciálně nepřipravoval a poslední měsíc před závodem jsem spíše odpočíval.
Na trati je několik občerstvovacích stanic, a někde je možné si dát i polévku. Jak jste zvládali v závodu doplňovat energii a co vše si berete s sebou na závod?
Měli jsme svůj vlastní podpůrný tým, který nám pomáhal. Jezdili po trase a na každé občerstvovačce jsme měli možnost doplnit vlastní zásoby. Za 12 hodiny fyzické zátěže si tělo řekne své, člověk ztrácí důležité minerály, ubývá energie, neuvěřitelně se mění chutě k jídlu. Měli jsme sebou přesnídávky, energetické gely, salám, ovoce, Lifebarky, čokoládu, nutridrink, v polovině závodu jsme si dali také polévku. Ke konci tak dlouhých závodů už má člověk docela "rozbitý" žaludek a moc toho nesní.
Náročný závod B7 máš úspěšně za sebou. Co tě čeká v následujících měsících?
Čeká mě hlavně odpočinek, příprava Ostravického krosu a nějaký ten výlet do hor. V listopadu chci začít přípravu na novou sezonu, o motivaci mám díky letošní úspěšné sezoně postaráno.
