Petra, marketing
Já jsem našla skvělé stránky. Vytiskla jsem dětem úkoly a už jsou zabavené :-) Začaly si odškrtávat, co všechno už splnily, třeba že nosí 2 hodiny čepici (kšiltovku na hlavě) a nesmí jí sundat a když sundají do dvou hodin, tak musí znovu. Pak třeba že dva dny za sebou si dají studenou sprchu, vyrobí si papírovou roušku, nakreslí mi obrázek, zahrají si deskovou hru, atd. Ani jsem jim nemusela slibovat odměnu a normálně plní.
MONIKA, PERSONALISTKA
Jelikož naše holky ( 3 a 5 let ) ještě nechodí do školy, máme to doma klidnější. Holčičky si hrají sami v době, kdy já pracuji. Mají k dispozici potřeby jako jsou nůžky staré časopisy, barevné papíry. Vystřihují, malují.. Později odpoledne jdeme na zahradu jezdit na kole a na houpačku. Každý den je u nás jiný, nemáme to nikterak nalajnované.
Jana, český obchod
Starší dceři je 15 let a má už velkou míru zodpovědnosti a ještě větší kopu úkolů. Je v poměrně choulostivé situaci, protože ji čekají přijímací zkoušky a musí se připravit sama. Podpora učitelů pro tuto skupinu žáků by možná mohla být větší. Na mladšího syna takový spoleh není, takže většinu úkolů doháníme večer před spaním, kdy má nejsilnější motivaci k práci. "Ještě nepůjdu spát, musím přeci dopsat tu češtinu!" Byť je mezi oběma šestiletý věkový rozdíl, dovedou se společně zabavit na naší zahradě. Ještě minulý týden vedl fotbal. Tento týden přišla řada na schovávanou. Zahradu máme docela velkou a především členitou a děti velkou fantazii. Takže jeden vyleze na strom a druhý se krčí ve skleníku. Oba se nasmějí a naběhají. Navečer pak hráváme badminton. Děti dostaly LED košíčky a tak se tento sport stal ještě atraktivnější.
Hodně času trávíme s Déčkem a to nejen u pásma Učítelka. Zrovna včera jsme hráli AZ-kvíz se spoluhráči na síti. Některé znalosti mých dětí mě překvapily a přiznám i naopak nedostatky u jiných odpovědí mi napověděly, kde ještě máme mezery. Na řadu přišly i deskové hry, ke kterým děti lákám od televize. Není to pro nikoho snadné. Nejtěžší na začátku bylo dětem vysvětlit, že se nejedná o prázdniny, ale o domácí vyučování. Teď už ví, že se denně musí pracovat.
Andrea, český obchod
Já mám 3. a 6, třídu, tedy 9 a 12 let. Ta, co chodí do 3. třídy má každý den od 9:40 on-line výuku s paní učitelkou. Zprovoznili jsme jí aplikaci na tabletu, přes kterou se přihlašuje ke společné výuce. Každý večer píše paní učitelka úkoly do Bakalářů. Jednotlivé stránky označíme v pracovních sešitech, aby dcera věděla, co musí sama přes den udělat. Než jsme zavedly tento systém, bylo to dost tristní, protože většinou dělala něco jiného nebo si to sama nedokázala najít, co kde, a „vyprdla“ se na to. Takže jsem to pak celá vzteklá dělala s ní po večerech. Jsem proto ráda, že jsme po 14 dnech našly systém. Samozřejmě k tomu přispělo i to, že jsem požádala učitelku, aby úkoly zadávala už večer den předem, abych je právě mohla zaznačit.
Starší dcera jede přes classroom na google. Má svůj tablet, na kterém úkoly dělá a rovnou je posílá učitelům. Některým i fotí zápisy ze sešitů a zasílá on-line. Chodí do sportovní třídy a na atletiku a zde je největší problém. Chybí jí pohyb a kamarádi. Sama nikam nechce chodit, nemá motivaci, nemá závody. Čeká na mě až přijdu, pak ji horko těžko dostávám na vzduch. O tréninku nemůže být ani slov, samotnou ji to prostě nebaví. Děti jsou samy doma. My oba s manželem pracujeme. Večer musím uvařit. Snídani si dělají každá za sebe. Starší ohřívá oběd. Nekontroluji je. Nechávám to na nich. Večer zkontroluji s mladší úkoly, starší si říká sama co potřebuje.
Martina, marketing
U nás jsou nejoblíbenější „challenges“ neboli výzvy. Naštěstí mám děti celkem u sebe, 8 a 10 let, takže to funguje. Připravím si různé cviky, třeba rovnovážné polohy z jógy, nebo skákání přes švihadlo, u kterého se zapotí a nebo prostě cokoliv a oni mezi sebou soutěží, vzájemně se hecují a baví je to. Do toho míchám, jak my říkáme, „intoušské“ čelendže, kdy třeba poznávají hudbu, obrazy, věci z historie, přírodu, zkrátka pel mel takových všeobecných věcí. Někdy koukám, jak základní věci neví a někdy mě zase překvapí. Také je baví připravovat věci pro druhé a hrát společné hry, třeba podávat si vzájemně plyšáky nohama. Čtyři oblíbené kratochvíle najdete pro inspiraci v tomto videu.
A jeden tip na závěr od Petry, když vše ostatní selže a nervy je potřeba uklidnit: mám od své dcery Terky takovou keramickou mističku s kuličkou a když je člověk hodně nervózní, tak si ji vezmu a točím s kuličkou. Funguje to! :-)
Přejeme vám za celý Lifefood hodně sil, nápadů a mysl s nadhledem. Jsme v tom všichni! :-)
