Tuky a jejich význam pro lidský organismus
Pár slov na úvod...
Když se řekne "bez tuku", obyčejně se tím myslí "zdravé".
Je sice pravda, že se tato asociace v mnohých případech obhájí, v širší perspektivě je ale takové zevšeobecnění nebezpečně plytké. Běžný spotřebitel je denně masírován reklamními slogany, které daly slovu tuk pejorativní charakter. Obsah tuku se stal jakousi stupnicí zdravosti výrobků. Když reklama říká "snížili jsme obsah tuku o 15%..", automaticky to evokuje představu, že propagovaný produkt je v nové generaci o 15% zdravější.
Tato marketingová propaganda vytvořila mýtus škodlivosti, tam ale její edukativní funkce skončila. Při honbě za nezaslouženým ziskem jaksi zapomněla dodat druhou půlku pravdy, tedy že slovo "tuk" je jenom souhrnné označení širokého spektra mastných kyselin s rozličnými, nezřídka úplně protichůdnými vlastnostmi.
Je nesporným faktem, že tuky představují naprosto nezbytnou součást naší výživy. Není proto možné házet je všechny do jednoho pytle. Mělo by být v zájmu všech lidí zbavit se neopodstatněné představy strašáka, který číhá v potravě a způsobuje obezitu, kardiovaskulární choroby a rakovinu. Tato skutečnost má kořeny v nedostatečné informovanosti a bývá šikovně zneužívána výrobci potravin, kteří pak nabízejí hydrogenované margaríny a další pseudo-tuky jako to pravé pro lidské zdraví. Všechny tuky ale nikdy nebyly a ani nemohou být příčinou chorob. Pravým viníkem je nadměrná konzumace tuků živočišného původu a destruktivní zpracování většiny tuků na našem talíři.
Mastné kyseliny a jejich působení na lidský organismus
Definovat přesně vymezené pole působnosti mastných kyselin je prakticky nemožné, protože se přímo nebo nepřímo podílejí na většině procesů, které v živém organismu probíhají. Běžně je zvykem připomínat význam tuků pro lidské zdraví pouze v souvislosti s ochranou tělesných orgánů před nárazy, schopností vytvářet tepelnou izolaci a s vitamíny, které jsou v tucích rozpustné (A,D,E,K..). Vezmeme-li v úvahu kvalitu tuků, které se v jídelníčku průměrného civilizovaného člověka nacházejí, je to při troše nadsázky zcela dostatečný výklad.
Mastné kyseliny mají ale na celkové zdraví organismu mnohem šírší spektrum působení.
Výzkumy dokázaly spojitost mnoha zdravotních problémů v návaznosti na deficit či nadbytek některých mastných kyselin v organismu. Poskytuje nám to terapeutické možnosti, které se v metodách léčení neopírají o mnohdy zbytečně násilný přístup tradiční alopatie. Někdy totiž skutečně stačí dodat tělu chybějící látky, případně správným způsobem vyrovnat jejich nerovnováhu.
Souhra všech aspektů zdravého životního stylu je cestou k silnému a odolnému organismu. Pochopení významu mastných kyselin se ve světle mnohých významných souvislostí jeví jako významný střípek mozaiky.
Slyšeli jste už kupříkladu fakt, že 50 až 60% lidského mozku (počítáno na suchou váhu) je tvořeno mastnými kyselinami? Mozek je ale jenom ilustrační příklad. Obecně by totiž bez mastných kyselin nebyla schopná života žádná buňka lidského organismu.
Dělení mastných kyselin
Mastné kyseliny (MK) se mezi sebou liší počtem atomů uhlíku v řetězci a počtem volných vazeb. Ty jsou určovány atomy vodíku, které se nacházejí po obvodu molekuly. Podle nasycenosti dělíme MK na dvě hlavní skupiny, nasycené a nenasycené.
Mastné kyseliny které nemají schopnost vázat další atomy vodíku, se nazývají nasycené, protože se v jejich chemické struktuře nenachází žádné volné vazby. Tím je samozřejmě determinována jejich schopnost chemicky reagovat s okolními molekulami. Při pokojové teplotě si udržují tuhé skupenství, obvykle pouze zatěžují organismus a jejich primární funkcí se stává skladování prázdných kalorií. Příklady pro tuto skupinu najdeme především v tucích živočišného původu (sádlo, máslo, lůj). Výhodou nasycených tuků je jejich stabilita neboť jsou relativně odolné vůči oxidaci (žluknutí). Další výhody bychom pak hledali už jenom těžko.
Druhou skupinou jsou nenasycené mastné kyseliny. Jsou to tuky převážně rostlinného původu (jejich zdrojem jsou semena, ořechy, listy, plody), při pokojové teplotě jsou obyčejně tekuté, mají rozličnou schopnost reagovat s okolím, ale celkově vzato je jejich dopad na zdraví mnohem pozitivnější, než je tomu u nasycených MK.
MK s jednou volnou vazbou se nazývají mono-nenasycené, v organismu zabezpečují například bezproblémové hospodaření s HDL a LDL cholesterolem a mezi jejich přirozené vlastnosti patří mimo jiné udržování elasticity a čistoty artérií. To má význam hlavně pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Dále mají pozitivní vliv také na pružnost pokožky a správnou funkci lymfatického systému.
MK s více než jednou volnou vazbou nazýváme poly-nenasycené, přičemž jejich schopnost reakce s okolím závisí na konkrétním typu. Obecně lze však říci, že se uplatňují v širokém spektru biochemických reakcí.
Základní funkce poly-nenasycených mastných kyselin:
- umožňují existenci zdravých buněčných membrán
- účastní se tvorby hormonů a jiných biologicky aktivních substancí
- formují strukturu pleti a vlasů
- jsou protizánětlivé, tudíž působí při odstraňování zánětů a otoků
- umožňují přenos impulzů po nervových vláknech
- ovlivňují náladu, emoce a pozornost
- regulují vyměšování tělesných sekretů
- mají vliv na plodnost
- účastní se procesu termoregulace
- jsou nepostradatelné při přenosu kyslíku z červených krvinek k buňkám
- umožňují správné fungování neurotransmiterů
- účastní se zprostředkování imunitní odezvy
Poly-nenasycené MK mají tak zcela zásadní důležitost pro celkové zdraví organismu. Nicméně právě kvůli zmíněné zvýšené schopnosti reakce s okolím jsou nejvíce náchylné k znehodnocení vlivem teploty, světla, vzduchu a dalších faktorů. Tímto problémem se budeme podrobněji zabývat v jedné z následujících kapitol.
Elementární dělení podle uspořádání chemické struktury pak třídí poly-nenasycené MK na takzvané "cis" a "trans" mastné kyseliny. Skupina "trans" je zastoupena především různými hydrogenovanými margaríny. Podobně jako nasycené MK zůstávají tyto trans-nenasycené mastné kyseliny při běžné pokojové teplotě v tuhém skupenství. MK typu "trans" se vytváří především hydrogenací rostlinných olejů za účelem jejich částečného nebo úplného ztužení. Většina dvojitých vazeb v biologických systémech má podobu "cis". Forma "cis" je přirozenou strukturou mastných kyselin, do této formy jsou produkovány inteligentní alchymií matičky přírody. Proto jsou MK s tímto uspořádáním tělu vlastní, nemá problém použít je podle potřeby k požadovaným účelům.
Esenciální mastné kyseliny (EMK)
Lidské tělo si dokáže v případě potřeby samo většinu mastných kyselin včetně cholesterolu vyrobit, nicméně dvě mastné kyseliny jsou mimo jeho konstrukční schopnosti. Jsou to Omega3 a Omega6 mastné kyseliny, protože lidský metabolismus nedokáže vytvořit dvojitou vazbu vzdálenou více než 9 atomů uhlíku od delta konce molekuly, která je pro tyto MK charakteristická. Ze stejného důvodu nedokáže vyrobit ani omega3 z omega6 a naopak. Tělo ale dokáže produkovat mastné kyseliny typu omega9, protože při jejich výrobě není zmíněná reakce nutná.
Existují tedy dvě skupiny esenciálních mastných kyselin, odvíjející se od původní EMK:
Rodina omega3 mastných kyselin vzniká prodlužováním řetězce kyseliny alpha-linolenové, zkráceně označované jako ALA (z angl. Alpha-linolenic acid), 18:3 (označení týkajíci se poměru atomů uhlíku a vodíku), n-3 (první volná vazba vytvořená na třetím atomu uhlíku, počítáno od methylového konce molekuly).
Rodina omega6 vzniká prodlužováním řetězce kyseliny linoleové, LA (Linoleic acid), 18:2, n-6.
Dříve se k nim řadila i kyselina arachidonová, zjistilo se ale že tělo ji dokáže v případě potřeby syntetizovat z LA, takže dnes se již v této souvislosti neuvádí.
Obě skupiny EMK se spolu dělí o stejné enzymy umožňující tvorbu dvojitých vazeb (enzymy desaturázy) a enzymy umožňující prodlužování uhlíkového řetězce (enzymy elongázy). Vytvoření dvojité vazby na devátém atomu uhlíku kyseliny linoleové kupříkladu povede k vytvoření kyseliny gamma-linoleové (GLA). Deriváty EMK mají pozměněnou chemickou strukturu, od základní EMK se proto liší také jejich funkce v organismu.
Esenciální mastné kyseliny významným způsobem ovlivňují bezproblémový chod mnohých procesů, organismus by bez nich nedokázal plnit své funkce. Stejně tak jako 20 minerálů, 13 vitamínů a 8 aminokyselin, řadíme dvě výše uvedené mastné kyseliny mezi esenciální živiny. Neměli bychom proto zapomínat na jejich pravidelný přísun z přirozených potravinových zdrojů.
Obecně se uvádí denní doporučené množství 1,5-3g ALA a 7-10g LA. Tyto čísla mají ale samozřejmě jenom orientační charakter, skutečné potřeby mohou být vyšší nebo nižší v závislosti na věku, životním stylu a celkovém stavu organismu.
Problematika kvality a rovnováhy mastných kyselin
Prvním problémem, který se EMK ve vztahu k modernímu člověku týká, je fakt, že běžná dieta dnešního člověka nepokrývá reálné potřeby organismu. Deficit vzniká buď nízkým příjmem nenasycených kyselin obecně, nebo také nadměrnou konzumací LA na úkor ALA. Je to způsobeno hlavně tím, že v potravinářském průmyslu jednoznačně dominuje používání olejů s vysokým obsahem LA, zatímco na zdroje ALA se při velkokapacitních výkrmech trestuhodně zapomíná.
Výzkumy týkající se mastných kyselin ale v minulém století jednoznačně potvrdily mimořádnou důležitost správného poměru omega6 a omega3. Pro ilustraci, lidský mozek je kupříkladu tvořen vyrovnaným poměrem 1:1. Historicky vzato, odhadovaný dlouhodobý poměr LA : ALA v potravě člověka se udává přibližně na úrovni 3:1 až 2:1. Odborné studie dokázaly, že pro správné fungování lidského organismu je právě tento poměr ideální. Standardní dieta moderního člověka má ale tento poměr v převážné většině případů vyšší než 10:1, běžně se ale najdou případy přesahující poměr 20:1. V organismu to vytváří nepřirozené podmínky, z čehož následně plynou rozličné komplikace.
Dalším problémem je také jakost konzumovaných EMK. Ve výběru bychom se měli zaměřovat jenom na ty nejkvalitnější dostupné zdroje. V potravinářském průmyslu je ale jejich zastoupení minimální, používají se především tuky denaturované rafinací, hydrogenací a tepelnou úpravou, čímž se naruší jejich přirozená podstata a mají tím pádem jak již bylo výše zmíněno na zdraví spíše opačný dopad. Ostatně jako většina denaturovaných potravin.
Co se tedy děje s tukem , který je vystaven destruktivním vlivům?
Rafinace:
Je procesem zvyšování stálosti olejů. Chemickými a mechanickými prostředky jsou z oleje extrahovány všechny "zbytečné" molekuly, což jsou tak ‚nepotřebné‘ součásti jako například fosfolipidy a enzymy napomáhající při metabolismu tuků, minerální látky, vitamíny a přírodní antioxidanty, dále je rafinací narušen přirozený elektronový náboj mastných kyselin, čímž se z nich stává mrtvá hmota neodevzdávající organismu žádnou životní energii, pouze prázdné kalorie. Hlavním záměrem rafinace je zvýšení stability, vedlejším efektem je pak částečné nebo úplné znehodnocení příznivých účinků mastných kyselin. K tomuto procesu se používají různé chemické látky, například hydroxid sodný, kyselina fosforečná a další. Používání těchto chemikálií způsobuje zatuchnutí olejů, což vyžaduje použití dalších chemických prostředků a molekulární destilace. Hotový produkt je odborníky označován zkratkou "RBD" (z angl. Refined, Bleached, De-odorized). Všechny komerčně produkované oleje, kromě olejů označených jako "extra virgin", nebo "cold pressed", nacházející se v našich supermarketech jsou RBD oleje. Stejné destruktivní procedury jsou používány také k čištění rybího oleje. To způsobuje ještě závažnější problémy, protože rybí olej je přibližně 5x citlivější na vliv destruktivních faktorů než běžné rostlinné oleje. RBD oleje obsahují extrémně velké množství toxických molekul. Celkově je to asi 0,5 – 1% všech molekul, které se v RBD olejích nacházejí.
Hydrogenace:
Hydrogenace je procesem ztužování tuků. Tento proces je mnohými odborníky na výživu shledáván jako nejvíce devastační, zcela se mění nejen skupenství ale také zdravotní dopad na lidský organismus. Hydrogenované tuky tělo nedokáže správně metabolizovat, jsou příčinou ucpávání artérií a mají negativní vliv na funkčnost lymfatického systému. Nenasycené mastné kyseliny jsou v tomto procesu uměle nasycovány atomy vodíku, čímž se přetvoří do formy MK typu "trans" a při pokojové teplotě pak zůstávají v tuhém skupenství. Stabilita se zvýší, je však otázkou, jestli ještě zůstalo něco, co bychom měli chtít uchovávat.
Hydrogenované tuky se staly hojně užívané v potravinářském průmyslu, jsou obsaženy v řadě produktů obvykle podporovaných masivní reklamou (sušenky, bramborové chipsy, sladké pamlsky a jiné denaturované produkty). Ve vlastním zájmu je proto vhodné vyhýbat se všem těmto pseudo-potěšením. Nebude to pravděpodobně jednoduché, je to ale jedno z nejpodstatnějších rozhodnutí, které lze pro udržení dlouhodobého zdraví udělat.
Tepelná úprava:
Hlavním problémem při tomto procesu je vytváření volných radikálů, které vysoce ohrožují lidské zdraví. Narušují velký počet okolních molekul, což může vytvářet vhodné podmínky pro vznik mnohých problémů. Přehřáté tuky jsou navíc jen velmi těžko rozpustné ve vodě (pozměnění chemické struktury brání emulgaci v játrech), což je další problém, pokud uvážíme, že naše tělo je potřebuje metabolizovat do využitelné formy. Je sice pravda, že se nakonec stanou jeho součástí, spíše ale v podobě lepivého odpadu ve střevech, zhoubných nánosů v našich cévách a jako "lepidlo", které pomalu ucpává všechny tělesné buňky. Teplo také ničí vitamíny a enzymy, které jsou k správné metabolizaci nezbytné. Je také dokázáno, že přehřáté tuky mají tendenci vytvářet podmínky k vzniku různých zánětlivých procesů. Nelze tedy opět doporučit žádné kompromisy, tepelně upravované tuky bychom měli ze své diety jednoznačně vyřadit.
Světlo:
Bez slunce by sice přirozeně žádné mastné kyseliny nevznikly, je ale faktem, že udržení stabilní kvality tuků přímé sluneční světlo v žádném případě neprospívá. Vznik volných radikálů je jenom jedním z dokazatelných negativních účinků světla na mastné kyseliny. Nedoporučuje se proto kupovat oleje vystavené na slunci nebo oleje skladované v průsvitných obalech.
Oxidace:
Tento proces nastává pokud jsou mastné kyseliny vystaveny vlivu kyslíku. Intenzita oxidace je přímo úměrná nasycenosti tuků, čím nasycenejší tuk, tím delší dobu je možné ho uchovávat na vzduchu. Problém tedy nastává hlavně u poly-nenasycených mastných kyselin, které oxidují v nejkratší době. Jako ideální se jeví přímá konzumace čerstvých semen a ořechů a tučných plodů jako například avokádo a durian. V dnešní době už ale potřebné kvality dosahují také oleje lisované za studena, kvalitní výrobci zaručují výrobní proces, při kterém se přístup kyslíku a další negativní vlivy omezují na minimum.
Při výběru tuků je tedy vhodné mít na zřeteli kvalitu jejich zdroje, případně kvalitu následné produkce a uskladnění. Vzhledem k tomu, že tuky, které konzumujeme určují výrazným způsobem podmínky pro nespočet chemických reakcí v organismu, nemusí se vyplácet na tuto skutečnost zapomínat.
EPA a DHA
Nervový systém, mozek, oči a žlázy, stejně tak jako další komplikované součásti těl všech živočichů potřebují k růstu a fungování dostatek kyseliny docosahexaenoicové (DHA), zatímco kardiovaskulární a hormonální systém by zase neplnil své funkce bez přítomnosti kysliny eicosapentaenoicové (EPA). Tyto dvě mastné kyseliny jsou nejznámějšími metabolickými deriváty EMK, vznikají prodlužováním řetězce esenciální mastné kyseliny alpha-linolenové. Nejvyšší koncentrace EPA a DHA najdeme u mořských ryb žijících v chladných vodách, dále se pak v menších koncentracích nacházejí u dalších mořských a sladkovodních živočichů . Ryby přeměňují kyselinu alpha-linolenovou (jejímž zdrojem je fytoplankton) na EPA a DHA.
Pro lidský organismus jsou tyto dvě mastné kyseliny naprosto nezbytné, jejich nedostatek vede k degeneraci těla v mnoha směrech. Nedostatek DHA při vývinu plodu se kupříkladu projeví nedostatečně vyvinutým mozkem a nervovým systémem, čehož následkem je demence nebo další neurologické poruchy.
Přeměna rostlinné ALA na EPA a DHA je u býložravců vysoce účinná, protože nepřijímají žádnou živočišnou potravu (kromě zanedbatelného množství hmyzu) a tím pádem jsou jejich organismy závislé na EPA a DHA metabolizovaných z ALA, kterou získávají z rostlinných zdrojů potravy.
Lidské tělo dokáže provádět tuto alchymii také, problémem je ale hlavně to, že její efektivita je různou měrou narušena a to navíc u různých lidí různým způsobem. Jedním z hlavních vlivů je bezpochyby genetická výbava konkrétního jedince. Nejlépe jsou na tom národy, které se stravují převážně vegetariánsky, nejhůře jsou na tom pak samozřejmě inuité, kteří po dlouhá léta přijímají téměř výhradně EPA a DHA v hotové formě z masa ryb, jež je jejich primárním zdrojem obživy. Jejich schopnost konverze rostlinné ALA na EPA a DHA je tímto faktorem výrazně poznačena. Je to smutné, hlavně v souvislosti s faktem, že rybí maso je dnes diametrálně odlišným materiálem, než jakým bývalo před průmyslovou revolucí.
Toxické látky v rybím mase a oleji
Znečištění oceánů je v současnosti na takové úrovni, že těla ryb se stávají doslova toxickými. A je také pravdou, že se toxickými stávají také všichni tradičně žijící inuité. Jejich těla jsou totiž každým dnem prostřednictvím rybího tuku otravovány. Způsobují to toxická rezidua rozličného původu. Pro ilustrační příklad jistě postačí informace uvádějící, že průměrný inuita má v těle koncentrováno 15,7ppm polychlorových biphenylů /PCB/, zatímco norma pro lidi je stanovena na 0,094ppm! PCB jsou vysoce toxickou látkou, která byla hojně užívána jako součást hydraulických kapalin a olejů. Do oceánů se tedy dostala až vlivem průmyslové revoluce. V roce 1979 byla jejich výroba v Spojených státech zakázána, tento fakt již ale na znečištění oceánů moc velký vliv přirozeně neměl. PCB mají na lidský organismus prokazatelně řadu neblahých dopadů, zvyšují kupříkladu riziko vzniku rakoviny, způsobují degeneraci nervového a pohlavního systému. Tělo navíc zaměňuje PCB za své vlastní hormony, čímž se tato chemikálie stává pro organismus ještě nebezpečnější.
V roce 2002 vydalo 38 států USA prohlášení, ve kterém nedoporučují konzumaci mořských ryb vzhledem k vysokému obsahu polychlorových biphenylů. Stále se ale ještě všude po světe najdou dietologové, kteří proklamují blahodárné účinky rybího masa a oleje. Proč?! Jednoduše pro jejich obsah EPA a DHA. Co si ale neuvědomují, je fakt že doba se mění a rybí maso je každým dnem více a více toxické. A rozhodně to není jenom otázka obsahu PCB.. Velkou část negativního dopadu rybího tuku na lidské zdraví má na svědomí také rtuť, která si s destruktivním vlivem PCB nijak nezadá, dále je pak rybí maso dočasným úložištěm arzénu, olova, pesticidů, dioxinů a dalších nesmírně nebezpečných látek.
Byl zaznamenán případ delfína, který měl hodnoty PCB na úrovni 2000ppm. Je to 40x vyšší hodnota než je hranice pro určení toxického odpadu! Je to dáno tím, že ryby dokážou ve svém tuku koncentrovat chemické rezidua v množství 9 000 000x větším než je jejich koncentrace v mořské vodě.
Někteří dietologové doporučují konzumaci ryb 2x týdně. Pro ilustraci, takové množství zvýší hladinu rtuti v krvi o 700%. Skutečně zdravé doporučení..
Ryba nebo rak?
Ve světle těchto argumentů vyvstává jedna zásadní otázka. Je skutečně nezbytné konzumovat maso vodních živočichů jako zdroj EPA a DHA, když je jasné, že se tímto způsobem kromě dodávání potřebných látek nevyhneme enormnímu zatěžování našeho organismu?
Jestliže jsme přesvědčení, že bez ryb to nejde, měli bychom alespoň volit nejbezpečnější možné zdroje. Bude to sice znít paradoxně, ale chceme-li konzumovat ryby kvůli obsahu EPA a DHA, měly by to být bezesporu ryby žijící volně v oceánu.. Jsou to sice ti stejní výše zmínění živočichové, nejsou ale ani zdaleka tak toxičtí jako stejné druhy chované na rybích farmách. Ty jsou totiž vykrmovány převážně odpadem z rybářských lodí a jinými podřadnými materiály, které mají na kvalitu jejich masa a tuku neblahé následky. Kromě hygienických rizik je to především kumulace zmíněných toxických reziduí v jejich tuku. Požíráním masa jiných ryb se v jejich tělech hromadí tyto látky v ještě vyšších koncentracích. Dále jsou na rybích farmách samozřejmě využívány všechny možné prostředky k zintenzivnění růstu a vylepšování chabého zdraví "pěstovaných" ryb. To je příčinou dalšího znečištění rybího tuku a masa, které ochotně uskladní také rezidua všech požitých chemikálií. Převážná většina běžně dostupných mořských ryb v našich supermarketech pochází právě z rybích farem..
Jako východisko by se mohla zdát konzumace sladkovodních živočichů z ekologicky nezávadných oblastí. Problémem je ale nízký obsah EPA a DHA. Ty se v dostatečných množstvích nacházejí jenom u pár druhů mořských ryb, především u lososů a makrel. Proto je konzumace sladkovodních živočichů z pohledu EPA a DHA úplně zbytečná.
Pár slov na závěr
Nálepka "bez tuku" se stala minimálně po dvě dekády magnetem na většinu racionálně smýšlejících spotřebitelů, kteří díky cílené dezinformovanosti a alibistické polo-informovanosti mašinérií potravinářského průmyslu kupovali nízkotučné výrobky v domněnce, že nic lepšího už pro svoje zdraví udělat nemohou..
Veškeré neuvážené snahy o zlepšení přírodního materiálu, jakožto potravy člověka přináší nedozírné destruktivní důsledky na lidském zdraví. Masivní nárůst kardiovaskulárních, neurologických a onkologických onemocnění je jen jednou z daní za odklon od přirozenosti. Denaturovaná strava a destruktivní životní styl jsou mnohdy jasnou příčinou těchto problémů. Nejen u nás, ale v celém civilizovaném světě - tedy všude tam, kde se s výše uvedenými problémy bojuje nejvíc.
Čerstvé tuky rostlinného původu = správná volba
Pro přirozenou výživu člověka lze doporučit pouze rostlinné tuky, které nejsou žádným způsobem znehodnoceny. Takové najdeme koncentrované v syrových olejnatých semenech (lněné, konopné, dýňové, slunečnicové, sezam, mák, kokos..), v ořechách, v olivách, v nepražených kakaových bobech, v avokádu nebo v durianu (mohutný tropický plod nazývaný "králem ovoce"). Mastné kyseliny se ale nacházejí v menších koncentracích přirozeně v každém plodu a zelenině. Pokud se tedy člověk stravuje tak, jak je fyziologicky předurčen, zabezpečuje mu jeho potrava pravidelný přísun kvalitních mastých kyselin průběžně při každém jídle.
V rozumné míře lze ale používat také za studena lisované oleje, balené v tmavých lahvích, a skladované v chladu. Tyto tuky dokonale pokryjí potřeby lidského organismu, nezatěžují ho a za předpokladu dodržování zdravého životního stylu jsou organismem také správně vstřebávány a metabolizovány.
- vitarian development team -
Plné znění článku bude k dispozici na www.vitarian.cz
